Novinky

Začalo to někdy na přelomu listopadu a prosince, při vyplňování tradičních anket na Worldofo (zahraniční web o OB). Každý z hlasujících je zařazen do slosování o startovné na zajímavé vícedenní dle vlastního výběru a cena tentokrát putovala do Chocně. A plán na Velikonoce tak byl jasný, sestava Láďa a Jana Semrádovi, doplněni o přátele z Opavy/Ostravy, cestovala do Chorvatska.

Na programu byla účast na čtyřdenních závodech, které se odehrávaly na Cresu, nejsevernějším z chorvatských ostrovů. Jedná se o ostrov protáhlého tvaru, jehož břehy téměř po celém obvodu vystupují z moře prudkými 300 metrů vysokými svahy a většina dění se tak odehrává vysoko nad hladinou s krásnými rozhledy na Rijecký záliv, Istrijský poloostrov a ostrov Krk. Kromě hlavního města Cresu, kde jsme se také ubytovali, je ostrov velmi řídce obydlen a většinu plochy zabírají nekonečné křovinaté porosty a olivové háje, které jsou rozparcelovány kilometry kamenných zídek a potulují se v nich zdánlivě opuštěné skupinky ovcí. 

První etapa proběhla v pátek odpoledne hned za okrajem města Cresu a terén tak byl vyčištěn od všelijaké nežádoucí vegetace. Běžel se middle v rovinatém terénu olivových sadů v podrobnějším měřítku 1:7500. Ale rovinatější nerovná se placatý, protože jak již bylo zmíněno, místní si rádi staví z všudypřítomných kamenů a v mapě tak byly vyznačeny hned 3 typy zídek. Některé byly jen nízké, lehce přeskočitelné pruhy kamení, jiné zas dvou a více metrové valy a náspy na které musel člověk vyšplhat za použití rukou a doufat, že se pod ním nerozsypou. Spolu s nečekaným slunečným počasím a náročnou kamenitou podložkou se tak etapa změnila v poměrně vyčerpávající záležitost. To ale choceňským běžcům příliš nevadilo. Jana doběhla na druhém místě se ztrátou 12 minut za hvězdou současného juniorského OB, Švýcarkou Simonou Aebersold, Láďa zaostal 6 minut za králem loňské dlouhé noci na Tiomile, Švédem Johanem Hogstrandem a jen nešťastné přehlédnutí se v kolečkách ho stálo lepší než sedmé místo v konkurenci několika kvalitních Švýcarů a Rakušanů.

Zbytek etap se odehrával na samotném severu ostrova v zachovalém listnatém lese Traumantua s prastarými duby a jedlými kaštany, typicky krasovými terénními tvary a opět velkým množstvím kamenů. Etapa číslo 2 byla vypsána jako lesní sprint v měřítku 1:5000. Na tento formát nejsme v ČR úplně zvyklí a o to větší bylo očekávání. A ani ranní komplikace v podobě absence budíku, nepříjemného deště, cesty na shromaždiště podobné tankodromu a zrádně ukryté odbočky na start nezabránily našim běžcům v dalších kvalitních výkonech. Zatímco vítězové zůstali stejní, Jana výrazně navýšila svůj náskok na třetí místo a Láďa třetím časem v etapě zaostal jen minutu a půl za vítězem. Po etapě proběhl ještě improvizovaný regenerační sprintík přímo v historických a spletitých uličkách města Cres, tentokrát v měřítku 1:3500.

A také v neděli bylo třeba si poradit se změnou měřítka, v plánu byla zkrácená klasika okořeněná účastí finského juniorského výběru. Rozšířená mapa zavedla závodníky do oblastí s většími a hustěji nasázenými kameny, takže v mnoha místech už pohyb vpřed příliš nepřipomínal běh a vyžadoval velkou morální sílu. Jana i přes několik nepřesností doběhla 11., když ji porazila pouze fenomenální Simona a 9 Finek. Láďa dopadl podobně, doběhl 9. se ztrátou 9 minut na vítězného juniora Sorsu a 6 minut na Švéda.

Na závěr se běžel opět middle na sedmapůlce a opět v kamenitém a členitém terénu za krásně slunečného jarního počasí. I přes několik chyb neztratila Jana téměř nic ze svého čtvrthodinového náskoku a vzhledem k neúčastí doposud vedoucí závodnice tak vyhrála celé čtyřdenní klání, a hlavně čokoládového zajíce. Ani Láďa nebyl se svým mapovým výkonem příliš spokojen, ale ostatní soupeři také chybovali nebo měli příliš velkou ztrátu z předchozích dní a Láďa se tak postavil na stupně vítězů na druhé místo. Jeho menší čokoládový zajíc ovšem do Chocně nedoputoval a byl sněden už v Brně.

Jednalo se tak o veskrze povedené závody s kvalitními tratěmi, atraktivními terény a nakonec i velmi slušným počasím a navíc zbylo dost času a energie na různé aktivity, více či méně typické pro návštěvu Chorvatska (regenerační koupel v moři, výstup na nejvyšší bod v okolí, stolní společenské hry, dobrodružná výprava do jeskyně, ochutnávání mořských potvůrek, pozorování supů a hlavně koulovačka).