Novinky

Studijně-sportovní angažmá Honzy Sháněla na dalekém severu pokračuje, tentokrát ve znamení příprav (aspoň občas) a nominačních bojů o pozice ve štafetách Nydalens SK na švédské 10Mile. Titulek by mohl téměř naznačovat důležitou pozici v A týmu, realita však bude trochu jiná. Jaká?

V posledních týdnech začalo nad místní zimou pomalu, ale jistě, převládat jaro nad Norskou zimou. Za týden bude snad i možné běžet v lese bez sněhu i kratší middle. Na druhou stranu rozměklý sníh udělal ze všech lesních pěšin neběhatelné peklo, tudíž po relativní březnové spokojenosti s tréninkovým stavem se do mysli vkrádají jisté pochybnosti. Krom těchto mrčení však začala plnohodnotně závodní sezóna včetně nominačních závodů pro 10Milu nebo série městských sprintů Oslo City Cup.

Z této série už proběhly 4 utkání, které se postupně přesouvaly od přístavní galerijní a kavární čtvrti, přes oblast kopcovaté přístavní pevnosti (zároveň nominační norský sprint pro EOC), dále následovala ostrovní oblast v Oslofjordu (jak jinak než brutálně kopcovatá, zvlášt úsek na mapový start byl lahůdkou pro všechny OB fajnšmekry) a poslední zastávkou byl převážně lesní sprintík v blízkosti Holmenkollenu. Všechny závody se běžely bezkontaktně, akorát místo SIACu se mi na zápěstí vyjímaly druhé „hodinky“ v podobě blikajícího EmitTAGu. Všech závodů se účastnilo mezi 500 a 800 závodníky, takže slušná zimní liga.

Jak by asi byl hodnocen takový výšlap na mapáč při závodě VčP?

Nejlepším výsledkem byl první závod, kde jsem ve slušné konkurenci dosáhl 25. místa se ztrátou 2 minut. Pevnostní i ostrovní bitva byly i díky tréninkovému výpadku ze slabšího soudku a v kombinaci s několika menšími chybami nepřinesly ztráty přes 3 a půl minuty žádné nadšení. Poslední třešničkou na dortu byla pak fatální minela v lesním sprintu a ztráta 4 minut (ve slabší konkurenci přitom byla Top10 více než hratelná). Lesního sprintu se zúčastnila i Štěpa, která v kategorii D17 (dorost + dospělí) zapsala 27. místo.

Hlavní gró však samozřejmě leží stále v lese. Prvním závodním víkendem byla dvojice nominačních závodů norské repre pro EOC, které pro kategorie D/H21 nahrazovaly zrušený víkend Norského poháru. Vše v blízkosti švédských hranic v krásných, mně nepříliš vyhovujících terénech plných mapových detailů. Víkend mě navíc nezastihl v úplné pohodě po menším výpadku (rýmička, kašlíček, válení se na gaučíku, školní terénko), což bylo korunováno střevním bacilem při nedělní klasice (fakt paráda, když totálně vysíleni chcete zabalit a zjistíte, že na shromko to je 5 km po silnici). Skóre víkendu činilo 99. místo na middlu (+16 minut), a DISK na klasice.

Spravení chuťi mělo přijít při druhém 10Mila soustředění ve Švédsku, kde jsme se zúčastnili rovněž 2 štafetových závodů Tiomilarepet a Stigtomtakavlen. Příjezd na první z nich se neobešel bez tradičních komplikací se švédskými drahami. Vlak více stál, než jel, a tak přestup do automobilů Haga transportation probíhal 25 minut před startem. Při příjezdu do centra zbývala luxusní rezerva 5 minut. Na nedostatečné rozcvičení si však nemůžu stěžovat, jelikož kontakt s čelem jsem ztratil především rutinérskou volbou na první kontrolu. Po výpadku nebylo v mých možnostech zalepit díru, načež jsem zbytek úseku strávil převážně na čele skupinky odpadlíků. To znamenalo pár nepřesností, ale i tak jsem mohl být s tímto výkonem vcelku spokojen (ztráta na úseku cca 9 minut).

Když zorganizujete narozeninovou párty v lese, ale ostatní se odmítnou zúčastnit

Nedělní pokračování na 4. (denním) úseku Stigtomtakavlen. Tento úsek začíná stíhacím startem dle výsledků z předchozích 3 nočních úseků. Borci v C štafetě dost zahvězdili s 6. místem s cca 6 minutami ztráty, s čímž jsem úplně nepočítal. Plán viset švédskýho borce se rozplynul na prvních 3 kontrolách ve stylu Need for Speed (týpek šel o půl minuty rychleji než kolegové z A/B štafety na prvních dvou místech). Co následovalo poté by se dalo popsat slovy jako Alenka v říši divů či Totální šílenství. Zbytek těžké části jsem pak poslušně stopoval místňáka, kterýmu jsem pak v pohodě utek, aby mě po další minutové minele zas sebral. Každopádně na svém nejkratším úseku jsem zvládl navýšit ztrátu naší štafety o 15 minut a svůj místní kredit ponížit někam do hlubin kanálů.

Poslední šancí zabojovat o lepší pozici v týmové hiearchii byl noční farstovaný hromaďák s účastí mnoha eliťáků z dalších klubů. Předchozí noční výkony mnoho sebevědomí nedodaly, což se potvrdilo i v lese se ztrátou 26 minut na zhruba 7 kilometrové trati. Pokud jsem aspoň v něčem zaujal, tak v množství navštívených kontrol.

Gotta catch them all! Na k14 a 15 pak není absolutně nic k vidění (když máte na hlavě ChinaShine)

Nominační komise dala hlavy dohromady a vyřkla očekávaný verdikt. Místo se najde "až" ve třetím (zatím neúplném) týmu. Vzhledem k velkým rezervám v mých dosavadních výkonech to zamrzí, ale je třeba vidět na tom všem i to pozitivní. Není důležité vyhrát, ale zůčastnit se, a proto jsem „za odměnu“ dostal důvěru na nejlegendárnějším úseku OB světa, takže v noci na neděli nalaďte živé výsledky a sledujte, zda se fantom langa natten vrátí z lesa už před svítáním. Čekání na Godota si můžete zkrátit fanděním dalším choceňským borcům Janinčce, Láďovi a Tomovi v dresu Finspangs resp. Tullinge.