Vítejte v mém digitálním archívu orienťáckých map!

Asi tak po třičtvrtě roce jsem běžel celý závod a dopadlo to docela dobře. Snad bez větších následků na achilovku a moc jsem si to užil a ani výkon nebyl vůbec špatný. Přišlo mi to o trochu těžší než sobotní štafety, kde bylo víc otevřených ploten a jasnější objekty s kontrolami a taky jsem tu udělal pár chyb. Na 5 jsem byl trochu víc vpravo než jsem chtěl a pak jsem váhal už v tom semiopenu. Kámen s kontrolou na 6 byl z mojí strany úplně schovaný. Ale nejvíc jsem ztratil na 10, kde jsem se dlouho nemohl vysvobodit ze zeleného, naopak s realizací 14 jsem hodně spokojený.

Byl jsem jen náhradník, tak mě nakonec zapůjčili do nějakého jiného klubu a navíc jsem kvůli achilovce nechtěl absolvovat celých 8,5 km. Takže jsem oběhl první půlku a pak už jen doklusal přímo do cíle. Shodou okolností jsem se po dost křivolakém postupu na 2 dostal na konec dámského elitního balíku a jejich tempo mi vlastně dost vyhovovalo a měli jsme stejnou trať, takže to zbytek času byl vlastně docela přímočarý orienťák bez jakýchkoliv komplikací. Až na dlouhý postup jsem zpomalil, abych ho zvládl samostatně, což se až na trochu nejistoty před posledním zeleným pruhem taky povedlo.

Odpolední les byl takový nepříjemnější, méně výrazných bodů a zvlášť na postupu 5-6 vyloženě bez možnosti ěnjaké příjemné stopy terénem. Zajímavé bylo, že od 2 až do mého otočení se na 6 se tam se mnou potáceli i kluci z Parmy. A to i přes moje volné tempo a navíc dost mizerné odběhy od 1, 2 a hlavně od 4. Kontroly zpátky už docela bez komplikací.

Soustředění v Finama ve Švédsku jako příprava na 10Milu, shodou náhod v místě, kde jsem byl na severu poprvé s Kiplim. Takže jsem si po pár kontrolách rozpomněl, jak tady ten les funguje a docela hezky jsem to proplul jen s trochou neplynulostii, když jsem se zrovna míň soustředil a na 24 jsem si vybral jiný kámen. Začal jsem 4,5,6 a končil 24,1,2,3.

Dlouhé postupy vždycky krásně ukáží člověku jeho rezervy na severu mnohem víc než nějaký technický middle, protože tady je mnohem nepříjemnější ta neplynulost a ztráta sebedůvěry, když se už 15 minut plácáš nejasným terénem bez oražení kontroly, která by tě 100% ujistila. 2 byla ještě jednoduchá, jen kombinace mnoha výrazných linií.4 začala hodně nepříjemným semiopenem, kde jsem do mapy nekoukal vůbec a jen hledal schůdnou cestu, ale měl jsem se víc držet čáry, stejně tak na konci postupu.Třetí dlouhý postup jsem si už trochu zkrátil, původní 6 by si spíš říkala o volbu na druhoé straně od čáry po těch plotničkcáh, takhle jsem lezl dost divnou bažinou, ale malé kopečky se skalkami mě docela zachraňovaly. A ta téměř bezbolestná hodina v lese mě docela naplnila optimismem, že zvládnu příští víkend soustředění ve Švédsku.

Po několikanásobném stínování Káji na příměstských mapách první samostatný výkon. Hned jednička byla v podání velké části startujících docela chaos, trochu mě mrzí, že jsem svému pocitu nevěřil víc a celou tu kličku bych absolvoval rychleji. 2 (13) příliš obloukem z bezpečí vrcholků a pak jsem stejně musel prolízt tím zeleným humusem. Oblast 4, 15 byla skoro jak doma v Maštalích, náběh do průchodů pohlídaný. 7 opět strašný fekál, popadané větve a rigoly od traktorů, tam už jsem sotva pletl nohama. 8 největší chyba. Náhodný odběh z cesty a ta velká plotna na SV bylo jediné místo, kde jsem se dokázal dohledat. Zbytek už byl docela pod kontrolou, s využitím zkušeností z 1. kola a taky trochu ve společnosti jednoho vousáče a dvojníka třináctiletého Hašlerky. Akorát jít podruhé na 6/17 bylo dost zbytečné, když jsem to chtěl stejně zkrátit a navíc jsem se tam nechal stáhnout světly k jinému kameni. Les byl dost nepřátelský v porovnání se všemi zatím navštívenými, což mě v kombinaci s tři čtvrtě roku nezažitým úsilím dost popravilo, moc nevím, jestli bych se do sezony dokázal dát aspoň trochu dokupy i kdyby byla achilovka v pohodě, což spíš nebude, idkyž celý nočák se ani neozvala.

Další ze série nočních sprintů, tentokrát s bonusem v podobě neproniknutelné mlhy. Závodní nasazení téměř nula, vyloženě jsem se snažil klusat, a přesto jsem minimálně první půlku nezvládal plynule mapovat, a to jsem byl na multilevel obchoďák na jihu připravený, je to přece jen domácí sídliště. Ale hned na 1 náběh do plotu (žádní švábi, takhle tu ty ploty fakt stojí), pak ještě váhání na 2, ani 4 nebyla moc plynulá a pak jsem docela dlouho vymýšlel i 5 a 8, 11 už jsem měl celkem připravenou a pak už to bylo jednodušší, až mi to bylo líto. Docela horký kandidát na sprint roku.

První kontakt s místním orienťákem, zimní liga nočních sprintů. Areál univerzity, kde bylo loni finále WMOC sliboval atraktivní terén, takhle v lednu navíc obohacený o poctivé náledí. Chyby jen pár, konkrétně odběh od 3 a od 4, kdy jsem v obou případech zvolil jinou cestu parkem a přidal si trochu převýšení. Další ztrátu jsem pak nabíral bržděním u kontrol v botech bez hřebů. Ale na výsledky to stejně nemělo vliv, protože moje (nejspíš) zastaralá emitka zvládla orazit jen 3 kontroly. A achilovka taky nic moc, ale byla to zábava.