Novinky

V druhé půlce července uspořádali slovinští pořadatelé krátce po sobě hned 2 5ti denní závody v krásných krasových terénech. Barvy choceňského klubu tam vyrazilo hájit hned 7 O-běžců. Jak napovídá náš počet, jedním z nejtěžších „postupů“ celé cesty bylo samotné naskládání všech účastníků a jejich zavazadel do našeho cestovního prostředku. Naštěstí se vše povedlo a po udělení posledních pokynů od klubového šéftrenéra, jsme se mohli vydat na cestu do Slovinska. 

Část první - BuboCup 19.7.13 – 23.7.13
Centrem závodu byla tělocvična a přilehlý kemp v městečku Ajdovščina v jihozápadní části Slovinska. Na pořadu byl 1 městský sprint a 4 lesní etapy. Co se týče lesních etap, tak jejich stavba byla většinou obdobná. Základem byly středně dlouhé postupy zaměřené hlavně na rychlé a čisté provedení (alespoň ti nejlepší chodili hodně rovně), střídané kratšími postupy s častými změnami směru v těch nejčlenitějších pasážích. Naopak voleb postupů mnoho nebylo, a pokud tak hlavně na kratších postupech. Už od prvního dne nás pak uvítalo slunné počasí, naštěstí se většina etap obou závodů konala v nadmořské výšce přes 1000m, díky čemuž klesly teploty na snesitelné hodnoty.
První 2 etapy zavítali do blízkosti nejznámější přírodní památky Slovinska – jeskyně Postojna. Už první etapa nám plně ukázala, co máme čekat od slovinského lesa. Velké množství velkých i menších prohlubní, občas nějaký ten kámen a hodně těžká, téměř Skandinávská, podložka. Závěr druhé etapy nám pak zpestřili netypické hustníkové porosty. Naopak třetí etapa byla téměř odpočinková, městský sprint ve městečku Vipava. Po krátkém úvodu v nové zástavbě přišla lahůdka v podobě velkého množství úzkých a členitých uliček. Proto bylo důležité za rychlého běhu neustále hlídat svou pozici, za přeběhnutí správné odbočky se platilo desítkami vteřin. Na poslední 2 etapy pak následoval horský výjezd do osady Mala Lazna. 4. etapu jsme se museli vypořádat s největší výzvou celého organizátory nazvanou Total brutal. Po úvodních kontrolách přišel nejprve vyčerpávající horský výstup (250 metrů převýšení na 1 postupu). Nahoře pak čekala hustá síť hlubokých prohlubní nezvykle okořeněními strmými skalními stěnami. Čtení mapy ještě stěžovala relativně hustá síť cest, která na první pohled spolu s všemi kameny vytvářela jednolitou černou plochu. Poslední etapa pak shrnovala všechny předchozí závody. Byly zde, jak detailní kamenité pasáže, tak hluboké prohlubně a vysoké kopce.
Při pohledu do výsledkové listiny je potřeba vyzdvihnout výkony nejmladších členek výpravy. V kategorii W14 skončila Jana na krásném 2. místě a zastoupila náš klub na stupních vítězů (v prvních třech etapách by pak byla na etapové bedně). Velmi dobře si počínala také Verča, 6. celkově v kategorii W16 (a 2. ve čtvrté etapě). A Eva obsadila 8. místo v W21A short. V pánských kategoriích svedli vyrovnaný souboj Láďa a Vláďa ve starších dorostencích, nakonec obsadili 7. a 9. místo, v juniorech byl Honza na 5. místě. Poslední člen výpravy Petr pak obsadil 15. místo v početně velmi obsazené kategorii M50.

Část druhá - OOCup 25.7.13 – 30.7.13
Po dvou dnech zaslouženého odpočinku byl na řadě druhý závod, o pár let starší a ve světě známější, OOCup. Na start alespoň jedné z etap tohoto závodu se postavilo téměř 1350 závodníků (mezi nimi i jedna z největších světových O-star Daniel Hubmann). Centrum závodů bylo umístěno v Campu Danica ležícím v turistickém městečku Bohinjská Bystrica pod vrcholky Julských Alp. 
Na první etapu jsme zavítali do lyžařského střediska Soriška planina, centrum leželo na sjezdovce pod sloupy lanovky. Místní terén nabízel spíše drobné reliéfní detaily, tu a tam nějaký kámen. Bohužel zde lesáci na poslední chvíli dotvořili ve východní části mapy několik nových cest, což výrazně ovlivnilo úvod závodu. Pořadatelé sice nové cesty den před závodem dotiskli, avšak nebylo možno přestavět tratě, a tak vzniklo několik postupů na úrovni desítkových kategorií. Na druhou a třetí etapu jsme se pak přesunuli do osady Rovtarica (původně zde měly být závěrečné etapy, ale již zmíněná těžba zapříčinila změnu programu). Zde nás čekaly již dobře známé prohlubně všech možných velikostí. Napříč mapou se pak táhl celkem prudký svah. Naopak kamínků a skalek zde bylo relativně málo (oproti ostatním Slovinským prostorům). Závěrečné 2 etapy se pak vrátily do prostoru etapy první. Etapa čtvrtá sdílela i část závodního prostoru, většina etapy se však odehrávala na svazích hory Štonah. Vrstevnice byly opět velmi detailní, často tvořily těžko čitelné „kudrlinky“. V prostoru se také nacházelo velké množství skalních srázků. Závěrečná etapa nás naopak zavedla na opačnou stranu od shromaždiště. Start byl až téměř na koncovém bodu lanovky ve výšce 1500 m.n.m. Po úvodní části v polootevřeném terénu a prudkém svahu se 2 údolíčky přišel dlouhý traverz do velmi detailní části s mnoha skalkami a kameny. V této pasáži byl důležitý neustálý kontakt s mapou, jinak se zde dělaly velké chyby.
Největší radost ve výsledkové listině nám opět udělala děvčata. Jana navázala na dobré výkony z Bubocupu, bohužel desetiminutová chyba v druhé etapě ji stála naděje na medailové umístění a nakonec skončila 5. Na vyhlášení celkových výsledků ji tak nahradila Verča, která po vyrovnaných výkonech (v každé etapě byla do 5. místa) obsadila celkové 3. místo v kategorii W16. Eva opět statečně bojovala s těžkými terény a obsadila 28. místo v kategorii W21A short. V kategorii M18 v konkurenci několika účastníků letošního JWOC bojovali Vláďa a Láďa o elitní desítku, po chybách v posledních dvou etapách nakonec obsadili 15., resp. 16. pozici. V méně obsazené kategorii M20 obsadil Honza konečné 8. místo. Petr při dlouhém boji s 3. etapou přehlédl v mapě jednu ze závěrečných kontrol a nemohl být tak hodnocen.