NSK Långa natten (02/05/2020)

Startoval jsem v první (papírově nejslabší?) trojici. Začli jsem celkem uvolněně, drželi se spolu a na kontrolách se vzájemně ujišťovali (celá trať bez roznosu). Na 6 jsem uvažoval o obíhačce, ale zůstal jsem v kontaktu. Za potokem cestou na 8 jsme potkali nejprv bobra a vzápětí nás sebrala o 4' skupina 2. O chvíli později nás sebrala i trojka (o 8') a v náběhu do chyby na 9 jsme tak byli všichni pospolu. Díky chybě se skupina natáhla a také tempo bylo vyšší. Držel jsem si na dohled Bojana s Eirikem a přemýšlel, jak dlouho to vydržím. Jestli jsme vzali správný kámen na 10 není jisté. 13 pak byla kolektivní DISK už stoprocentně, což by vysvětlovalo, proč jsem celý postup na 14 vůbec netušil. Na kameni jsme se pak opět potkali i s chybujícím čelem. V tu dobu už jsem měl jasný plán, že na kelímek (k17) to udržím za každou cenu a pak se uvidí (měli jsme tam výměnu mapy). Když jsem viděl, že už je to jen jeden dlouhý postup, moc jsem nepřemýšlel a dál následoval skupinu. Oběhnout Skjennungsåsen ze severu bylo dobře tak jako tak, věděl jsem, že ten prostor pod čarou není moc přívětivý. Ale bylo jasné, že kluci běží o dost rychlejc a tušil jsem, že budou maximálně obíhat. Samotnému se mi ale na cestovku nechtělo, tak jsem na poslední chvíli našel pěšinku pod dráty a průběžně doplánoval napřímenou variantu. Gel z občerstvovačky mě nakopnul a běželo se mi docela dobře. Když jsem se blížil do dohledávky a přišla trochu nejistota, sebral mě Bojan, který jako jediný bojoval na přímé variantě a jeho vzdalující se záda mě pak doprovodily až do cíle. Zvládl jsem to rozhodně líp než jsem čekal, hlavně jsem si myslel, že se už někde od půlky budu plácat sám, ale dost dlouho se mi dařilo se držet v kontaktu, což takhle v noci vždycky urychluje.