JWOC tour Hromaďák (14.07.2018)

Začátek byl taková ťukačka a tak když jsem se i s delší farstou na 7 držel i na 9. kontrole v pelotonu s kupou nadějných skandinávců a jedním nadějným Křivdou, navíc na téměř domácí mapě, nebyl důvod si v extrémně rychlém závodě nevěřit. Když jsme se s jedním norem odpojili cestou na 10, ještě to nevyšlo, ale díky tomu jsme zaregistrovali, že všici odbíhají na 12 moc doleva a na kontrole jsme tak zbyli sami, kus za uprchlým britem, ale s minutou a půl na ostatní, co se zasekli někde v tom zeleném. Jenže na 13 jsme se rozdělili a já začal uhýbat ze směru, an 14 jsem zaměnil ty šrafy v semiopenu za bílý les nad kontrolou a opět jsem se potkal se dalšími lidmi. Na 16 jsem chtěl využít toho, že jsem rychlejší a hodně jsem do toho řezal. Ale nestíhal jsem se posouvat v mapě a když jsem se zabořil do zeleného před kolečkem, zapomněl jsem vše, co jsem za poslední dny pochytil a úplně jsem to vyignoroval a běžel prostě někam dál a dál a dál až mě zarazila moje devítka. Závodit o prestiž už nemělo smysl, vracet se mi taky nechtělo, tak jsem pokračoval poklidně na 17, ale už duchem nepřítomen a málem jsem vyběhnul z mapy. A pokus o vítězství na doběhu mi zarazily neseřízené krabičky a rozhodčí na cílové čáře.