Durmitor challenge E3 (26.08.2017)

Třetí den nám Zoran naservíroval dívčí klasiku, měl to být den, kdy konečně uteču Márovi o tolik, abych měl pokoj, ale od rána bylo vše špatně, co se běhu týče. Rozklus se změnil v jedno velké přemlouvání a na prvních 2 kontrolách jsem si přidal asi 8 vrstevnic necitlivým šikmým klesáním (na 1 jsem myslel, že běžím ještě po té poslední malé cestě před kontrolou, 2 byla prostě hloupost). Ani 3 nebyla dvakrát čistá, našel jsem téměř totožný kámen o kousek výš. Jakákoliv bojovnost a snaha o dobrý výsledek ze mě vyprchala a pokračoval jsem víceméně tréninkově. Za 5 jsem si bodnul do žeber jakýsi klacek a vyrazil si dech (asi 1'30" rozdýchávání vkleče). Ale postupně jsem si našel jakési pohodlné tempo, které narušovaly jen dohledávky na 9 (blbě postavená) a 10, tam moc neseděla ta cesta na konci. Od 11 už jsem si jen kontroloval hodinky, protože jsem věděl Márův směrný čas a i přes neplánovaný, ale bezeztrátový oblouk na 13 jsem to stihnul.