Tatry E4 (09.07.2017)

čtvrtá etapa přinesla změnu charakteru terénu. Bylo sice fajn se po třech dnech prodírání a brodění rozběhnout, ale ono to poo těch třech etapách už nešlo tolik, jak by si člověk představoval. Na 1 jsem začal velmi opatrně, nechtěl jsem ji přeběhnout, ale na 2 už jsem se neukočíroval a jako tradičně, kontrolu jsem těsně minul (jako při největších chybách v E1 i E2) a pak jsem se nějakou dobu hledal, ten rozplizlý přechod z bílé do žluté opravdu netuším co měl znamenat, škoda, že jsem si v mapě nevšimnul vedení, zastavilo by mě to. Na 3 jsem pokračoval v nejistotě a apk jsem konečně přišel, jak na to a zbytek lesních kontrol jsem zvládl slušně. Na 9 jsem pak uhnul směrově na paseku, ciž byla další skoro minuta. Druhá část trati se ovšem nešťastně odehrávala na pastvinách, pochopitelně neposekaných a nám brzo startuícím (šel jsem v 19, netuším, jak to mohlo vypadat o 15' dřív) to přineslo nemalé potíže. Jmenovitě postup na 12 byl opravdu za trest, rovně na zdálky viditelný a nezaměnitelný výrazák, ale trávou bez náznaku sebemenší cestičky. Za potokem jsem už přešel do chůze, jak mě to vyždímalo. Na 13 jsem byl takový nejistý a ještě jsem přidal trestné kolo u 16, ale jinak jsem běžel vlastně docela ok v porovnání s předchozími etapami. Zbytek dne jsem pak strávil nevěřícným sledováním výsledků, kdož všechno mě to dneska porazil (nechci nikoho jmenovat, ale našlo se tam pár jmen, od kterých bych to opravdu nečekal). I mezičasy ukazují, jaký kotel jsem dostával na járočných běžeckých postupech ve vysoké trávě, kterou měli později startující už výrazně vyšlapanou (10, 12, 15,...)