Benátky 'middle' - ČÁST 1 (12.11.2017)

Po hodinu a půl dlouhém cestování s krosnami do centra, převlečení a tak všeho jsem vlezla do startovního koridoru.. jak jinak než první z kategorie! Vezmu mapu a moje myšlenky byly podobné jako u nočáku, ale nebylo to pouze, kde jsem, ale i kam mám běžet. Nějakou tu volbu jsem našla a samozřejmě vzala podle mě tu horší a ještě ji zkazila :D záběhy na mosty, do jiných uliček… klasika… pocit docela šílený :D na dvojku naštěstí přišel uklidňovací postup, volbu jsem vybrala podle vzdálenosti od výběhu z uličky (v ten moment jsem byla mrtě pyšná, že jsem to udělala) :D Trojka, čtyřka se také povedly. A pětka? Ukázalo se, že mapovat kudy tam doběhnout za běhu nemám šanci, tak jsem zvolila metodu – stůj a mapuj! Přeběh Rialta byl jedinečný, byla jsem tam já, asi 5 lidí, kteří na mě jen zírali - :D o dost lepší než v obvyklou denní dobu, kdy se tam nedá hnout. Bohužel při zakreslování postupu jsem zjistila, že si vlastně přesně nepamatuju, kudy jsem se na Rialto dostala (berte s rezervou)! Ovšem z Rialta to vím přesně, protože jsem jako záchytný bod vzala studni na náměstíčku na konci frekventované cesty, ale během postupu jsem zjistila, že to není ideální volba, že to někde vezmu uličkami..pak ale nadešla analýza, jak zjistím, kde jsem a bylo jasno, jdu to zleva. Nikdo si jistě nevšimne, jaký jsem si udělala okružní výlet v blízkosti kontroly…nepochopila jsem to, proč jsem si té cesty nevšimla :D 6 OK. Sedmička aneb příběh na dlouho… Ráno jsme se lopotily uličkami na druhou stranu Benátek (hlavák - centrum závodu), tentokrát jsem naši výpravu shodou okolností vedla a narazili jsme na jeden most, před nímž byla cedule, že je zavřený (s komentářem, že v mapě to jistě bude zakreslené).. a kam jsem to nenaběhla? Z veřejných výzkumů bylo následně zjištěno, že překonat most šlo za pomocí několika parkurových prvků. Vymýšlet obíhačku už v dost zničeném stavu bylo dost náročné a tak to tak na vypadalo. Osmička v pohodě (už jsem začínala poznávat krámky, které jsme nejednou navštívily), na devítku netuším, jak jsem se dostala, ale běželo se kolem Bati! :D 10,11 ťukačka. Dvanáctka..no co dodat :D U kontroly jsem zvolila již osvědčený postoj – stůj a přemýšlej, tentokrát to bylo relativně rychlé, mojí volbu zleva jsem šla kvůli malé možnosti ztracení se(frekventovanější uličky se dali poznat), část, která je tečkovaně nakreslená, znamená, že prostě nevím, kudy jsem ve výsledku šla :D Do šestnáctky jsem šla podle mých plánů, už jsem ani moc nepostávala… Ale gondola u 15 se prostě vychutnat musela! Postup na 17 byl doslova LAHODNÝ! Nějak jsem měla dobrý kuk a na tomto postupu jsem díky volbě (ne rychlosti) dala Janičce půl minuty (byl to první a poslední postup, kde jsem nebyla pomalejší ) I motivace od mého železničářského kolegu z Ostrova celkem pomohla. Zbytek tratě byl už jen vychutnávací a zároveň smrtící (tři mosty za sebou byly opravdu prožitkové!) cílová rovinka dala zabrat každému, který nechtěl sejmout ani jednoho turistu… Pocit v cíli? BOŽÍII! Z middlu se vyklubal 50 minutový běh (cca 8 km), ale sušenky a sladký čaj v cíli za to stály!!