MČR Štafety (2017-10-07)

Poprvé letos na štafetách jsem byla ‚nominována‘ na třetí úsek. Lenka i Justýna si zaběhli relativně povedeně a už jsem zbývala jen já. Nervozita nebyla a tak jsem s klidem vyrazila vstříc první kontrole. Začátek po cestě byl v pohodě, ale nějak jsem nepohlídala odběh od ní a prostě jsem vletěla do hustníku. Nakonec se to neukázalo jako nijak špatný postup a já přes údolíčko a mě zastavující dvojkový hustník orazila jedničku. Dvojka, když tak zpětně koukám, by se vyplatila jít kolem po průseku, ale můj slavný zákon zachování nadmořské výšky by to asi stejně neschválil. Ale byla čistě provedená, to jo! Trojka se neobešla bez myšky, nějak jsem si tam nebyla jistá do té doby, než jsem ji neviděla :/ Čtyřka byla absolutně boží, nejlepší část bylo ta, že jsem ten kopec vyběhla (potěšilo a motivovalo)!!! Pětka OK. Šestka už byla lehce plazivější. 7,8 v pořádku a svižně. No a devítka – kapitola sama pro sebe. Nejen, že jsem zvolila totálně stupidní postup, ale já ho dokázala i zkazit -_-Kdybych šla vrchem po cestě, tak tam neztratím 4 minuty. Další dvě kontroly super – z kopce, snažila jsem se je jít co nejrychleji… A dvanáctka se opět nepovedla, neodhadla jsem vzdálenost louka-hustník. A pak najednou cesta? Kde jsem?... Když už jsem se konečně chytla, tak mě doběhla Dominika Plochová, kterou jsem chtěla až do cíle předběhnout – nepovedlo se (za prvé jsem si narazila nohu, za druhé vždycky zvolila celkem fajn postup a šla ho přesně (jo, já volila jiný, abych tam byla rychleji, ale vždycky jsem ho lehce po.) a za třetí, dávala mi to i fyzicky). 13, 14 OK. Krom totálního bahna kolem potoka byla 15 OK. Šestnáctka byla ta ‚nadbíhačka‘ na kotlářskou štafetu. 17, 18 už jen valit a doběhnout. Ne, to prostě nešlo :D Ale jinak pocit v cíli geniální, nevím proč, ale jo