MČR KLASIKA (23/09/2017)

Po startu jsem hned vyrazila za davem ve směru mé kontroly, ale jak to bylo z kopce, tak jsem přeci jenom běžela rychleji než mé oči stíhaly číst v mapě a hurá! 1:30 v hájíííí! Nějak jsem nebyla schopná vyhodnotit, kde se nacházím – no a tak jsem se tam tak patlala kolem. Nakonec jsem našla nějakou kontrolu číslo 36, kouknu do popisků a čtu 31…Tak nic, tohle není moje :/ poodejdu 5 kroků a říkám si (s pohledem do mapy): „To není možný, to musí být moje.“ Ano, když člověk z 36 a 81 udělá 31, tak se to pak krásně hledá :D Po tomhle „úspěšném“ začátku jsem vyrazila ničím nehnána (ani nikým) dál na dvojku trojku, čtyřku…vše tak krásně odsýpalo, nikde jsem nebyla ani minutu navíc, šla jsem si doslova svoje tempíčko. S pětkou přišla lehká nejistotka při přebíhání potoku číslo dva, kterého jsem si v mapě vůbec nevšimla…ale povedlo se a kontrola nalezena. Na šestce mě docela nakopnul Pavel se svým: „Pojď Verčo.“ Takže jsem (dle mého) prolítla postup po cestě. Na osmičce jsem zaváhala těsně před cestou, kdy jsem si nějak řekla, že už by tu kontrola měla být, kouknutí do mapy to vyřešilo a cesta a kopec přeběhnuty! Měla jsem i dost síly na finiš! Tak moc jsem si závodu už dlouho neužila, líbil se mi a prostě to bylo nějak krátký! (52 minut klasika? To chodím dost často krátkou)